Kde bylo, tam bylo, byla jednou jedna žena a na druhém konci říše žil jeden muž. Oba se bezcílně toulali krajinou až do okamžiku, kdy se působením osudu setkali. A jak už to v takové pohádce bývá zvykem, padli si do oka, měli velkou svatbu, hodně dětí a žili šťastně až do konce. Ne, ne, ne..... všechno špatně!

U nás v Česku to přece takhle nefunguje.

Podle statistik, je každé druhé manželství roztříštěné, rozvodů je víc než dost a partnerské nemanželské vztahy procházejí různými obdobími. Mezi lidmi vládne mínění, že ve většině případů je příčinou těchto potíží podle oficiálních verzí muž a jeho těžká povaha. Avšak dejme ruku na srdce a přiznejme si, že není to zcela tak. Co přesně se tím myslí a co je třeba zdůraznit? Jen jednoduchá základní fakta, která jsou ověřené životem. V naší společnosti přetrvává mýtus, že ženy jsou jemná nekonfliktní stvoření, která jsou oběťmi mužů. Skutečnost je však jiná. Muži jsou pod pantoflem a mnozí o tom ani nemají páru. Proč? Kde se stala chyba? Hned na začátku, když se po odpoutání od maminčiny sukně chytili jiné. V momentě, kdy si zvykli na nové podmínky fungování, se mnozí podřídili zaběhnutému systému v rodině. Dobrovolně si pod botičku doslova lehli. Jistý čas má každý rozdělenu práci a povinnosti, později se to zvrtne do roviny, kdy se začínají svých povinností postupně nenápadně zbavovat. Jak muži, tak i ženy. Někdy se shodnou, jindy zase ne. Žena si začíná nárokovat vyšší finanční příspěvek od partnera, svou pozornost zaměřuje více na kadeřníka než na jeho potřeby a když se už konečně naladí na stejnou frekvenci sexuálních radovánek, dosáhne své i tam. Namísto tradičního rozložení "ona dole", "on nahoře" je to najednou přesně opačně. Netvrdím, že se to občas nemůže i vyměnit, okoření to běžnou rutinu, ale pokud je to už takhle častěji, než je pro oba normální (ať každý posoudí sám, co je pro něj normální), máme tu další příznak Papučového pána domácího. Čí je to vlastně vina, kdo je za tento stav zodpovědný? Odpověď je jednodušší, než si všichni myslíme: vina je na obou stranách. Když žena ucítí příležitost, jednoduše ji využije. Vtip je v tom, že příležitost vycítí i muž a také ji využije.

Prachy, sex a ženy vládnou tomuto světu odnepaměti

A je jen na mužích, zda jsou schopni udržet otěže svého života ve svých rukou. Na druhé straně, jsou všichni muži hodni privilegia držet je ve svých rukou? Ať už je to jak chce, někteří muži si zaslouží ženy, jaké mají a mnoho žen si zaslouží muže, které si ulovili. Na závěr už jen několik příznaků Papučového pána domácího: 1. I přes úměrné zvyšování platu v poměru k ekonomické situaci je jeho peněženka stále lehčí i při stálých finančních výdajích; 2. Kdysi rovné noviny při čtení mívají stále častěji zmačkaný a nevzhledný tvar; 3. Oprané prádlo si neposkládá partnerka sama: skládá ho on, nemluvě o tom, že zjistil, jak funguje žehlička, sporák, pračka a jak se používá vysavač. Zvuk tohoto pekelného stroje se stává sladkou melodií přehlušující zvuky vycházející z otvoru na hlavě partnerky, který si tak pečlivě natírá stále jinou barvou; 4. A nakonec asi to nejpodstatnější: postel se neotřepává pod váhou dvou tančících těl v těsném objetí zahalených rouškou nahoty a tmy; zvuk srdcí bušících tak, že přehluší i tikot hodin vystřídá prázdné ticho. Do postele se těší už jen žena, aby uspokojila své touhy, ale muž se nachytá při tom, že si představuje někoho jiného a ložním radovánkám se snaží stále častěji vyhnout "ženskými" výmluvami typu: "jsem unavený", "bolí mě hlava", "necítím se dobře" a podobně. Snad toto není nikoho případ, kdo tyto řádky čte. Držme si všichni pěsti, abychom se svým partnerem dokázali otevřeně promluvit a dostat své vztahy do správných kolejí. "Šťastné partnerství je projevem silných osobností. Nikdo není více ani méně, každý v něčem vyniká a navzájem se oba dokonale doplňují". "Každý z nás je anděl s jedním křídlem, pokud chceme létat, musíme se obejmout“.